Není to tak dlouho, co jste tuzemským posluchačům a divákům představila svůj první a navíc černobílý klip I Think About You. S jakým ohlasem se setkal?
Setkala jsem se s pozitivními ohlasy, a to mě velmi potěšilo. Dodalo mi to ještě větší důvod pracovat na svých písních dál.
Při tvorbě klipu jste se nechala ovlivnit r’n’b, soulem a jazzem. Proč právě těmito hudebními styly?
Řekla bych, že tyto hudební styly mi jsou nejbližší. Cítím se v nich svá. Mým vzorem je Amy Winehouse. Myslím, že byla jedinečná svým hlasem a projevem, a její tvorba zobrazuje bouřlivý život, který vedla. A právě proto jsou její písně tak silné. Dále ráda poslouchám Aliciu Keys, Celeste, Ellu Fitzgerald a Donny Hathaway.
Vyprodukovat hudební klip rozhodně není levná záležitost. Musela jste sáhnout do úspor, nebo jste někde brigádničila?
Úplně levná záležitost to skutečně není. Všechno jsem si zařizovala finančně sama. Sáhla jsem do úspor, které jsem si přivezla ze Španělska, a ty jsem investovala do nahrání singlu s Jiřím Vidasovem a poté klipu s Milanem Balkem.
Před necelými dvěma roky jste sedm měsíců vystupovala se skupinou hudebníků v hotelových resortech kolem Barcelony a na Kanárských ostrovech. Byla to pro vás dobrá škola života?
Bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Vždycky jsem si přála bydlet u moře a dělat to, co mě naplňuje, tedy zpívat. Získala jsem tam mnoho nových zkušeností. Setkala jsem se s opravdu kvalitními umělci z celého světa, například z Jihoafrické republiky, Velké Británie či Bulharska. Já byla vlastně jediná z České republiky. Lidé tam byli opravdu šťastní, veselí a nestresovali se tolik jako tady. To mě asi nejvíc a mile překvapilo.
„Mám pochopení pro lidi, co v současné době u nás demonstrují“
Když už jsme zmínili jih Evropy – chybí vám hodně cestování, které nám de facto covid-19 úplně překazil?
Cestování mi velmi chybí, byla jsem zvyklá každý rok někam vyjet. Bohužel mi tato situace překazila i pracovní plány, neboť jsem měla zase odletět na Kanárské ostrovy a být součástí Motown show.
Jaké tedy máte pro letošní rok plány, a to jak v soukromé, tak v umělecké oblasti?
Mám v plánu se dál věnovat skládání a nahrávat nové písně. Je to pro mě teď jakousi terapií. To, co zrovna cítím nebo prožívám, vkládám do songů. Moc bych si přála vydat vlastní album. Takže na tom budu pracovat.
Vše kolem nás kolem ovlivňuje neviditelný vir a mezi nejvíce „bitými“ jsou právě umělci. Jak se současnou situací, kdy nemůžete veřejně vystupovat, vyrovnáváte?
Není to úplně lehká situace. Vystupování na koncertech mi moc chybí. Takže si zpívám alespoň doma, když mám chuť. Člověk tomu nesmí příliš propadat. Věřím, že zanedlouho se situace zlepší a my zase budeme moct dělat to, co nás naplňuje.
Máte pochopení pro naše spoluobčany, kteří stále proti něčemu demonstrují? Jednou to bylo proti rouškám, podruhé proti očkování, kdo ví, co přijde příště…
Ano, mám pro ně pochopení. Především proto, že samotní poslanci nedodržují nařízení vlády a po nás chtějí něco, čeho se sami nedrží.
Jste rozená Pražanka?
Jsem, narodila jsem se v Praze 5 a stále v ní bydlím. Mám to tu ráda. Od devíti let jsem zpívala na různých akcích Prahy 5 (například na vánočních či velikonočních trzích u Anděla). Ale posledních pár let se už nekonají, což mi přijde jako škoda.
Protože jste cestovala po Evropě, můžete porovnat Prahu s jinými městy. Má naše metropole ještě co dohánět?
Myslím, že Praha má své kouzlo, a nedivím se, že je oblíbená mezi turisty z celého světa. Co se týká evropských měst, která jsem zatím navštívila, nejvíc mě uchvátil Londýn. Měla jsem tam možnost vidět několik muzikálů v divadle Savoy. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek, úroveň muzikálů v Londýně je opravdu vysoká. Myslím, že by si v tomto směru měla pražská divadla vzít vzor.
Čím se, kromě zpěvu, zabýváte ve volném čase?
Ráda cvičím, v létě chodím běhat. Miluji procházky v přírodě a v tichu. Člověk si přitom hezky pročistí hlavu. Čtu knihy o psychologii a baví mě pečení, víc než vaření. Takže když je mi smutno, jdu upéct dort a život je hned sladší (úsměv).
