• Ostatní kultura

Libeňský zámek

Historie objektu 
V srdci Libně, v pěstěném parku na pokraji rozlehlých sadů, stojí půvabný rokokový zámek. Na místě dnešního zámku čp. 1 stávala kdysi gotická tvrz. Byla uprostřed osady poprvé připomínané v roce 1363 jako majetek bohaté staroměstské rodiny Rotlevů. Roku 1595 zakoupila zdejší panství od Jiřího Bryknara a jeho bratra Albrechta Eliška Hoffmanová z Donína a to za 52 tisíc míšeňských kop. Na jeho místě dala postavit menší renesanční zámek.

Libeňský zámek se stal záhy dějištěm události, která vstoupila do učebnic dějepisu: 25. června 1608 zde byl uzavřen tzv. Libeňský mír mezi císařem Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem. Tehdy se Matyášovo vojsko chystalo na vpád do Prahy, ale čeští stavové svým rozhodným vystoupením trůn Rudolfovi uchránili, i když ne na dlouho. Panovník ovšem musel udělat rozsáhlé ústupky, vzdal se vlády nad Uhrami, Moravou a rakouskými zeměmi v Matyášův prospěch.

Zámek, který krátce vlastnil i Albrecht z Valdštejna, byl za dob třicetileté války několikrát poničen. V pohnutých pobělohorských dobách změnila Libeň několikrát majitele, až se roku 1651 ocitla v držení Nosticů, kteří částečně rozšířili a barokně přestavěli zámecké objekty. Už v červnu 1662 ale prodali panství Starému Městu pražskému. Následujících 220 let sloužil libeňský zámek jako letní sídlo pražských primátorů.

Při pruském vpádu do Čech na jaře 1757 byl zámek spolu s celou vesnicí a širokým okolím značně poničen. Tehdejší purkmistr Starého Města pražského Václav Fridrich z Friedenbergu se rozhodl využít nutných oprav zámku k jeho celkové přestavbě v rokokovém stylu. Pro svůj záměr získal finanční podporu samotné císařovny Marie Terezie, které nabídl zámek jako občasnou rezidenci při jejích cestách do Prahy a na inspekci stavby terezínské pevnosti. Dnešní podobu získal libeňský zámek při přestavbě, kterou projektoval a v letech 1769–70 uskutečnil pražský architekt Jan Josef Prachner. Dosavadní zámecká budova byla rozšířena o honosné východní křídlo s věžičkou a hodinami a o kapli Neposkvrněného Početí Panny Marie. Ta byla slavnostně vysvěcena 2. prosince 1770 a o rok později byla prohlášena za veřejnou, protože až do roku 1905 nahrazovala v Libni katolický kostel.

Po skončení stavebních prací roku 1770 opravdu libeňský zámek navštívila císařovna Marie Terezie a v letech 1771–73 zde několikrát pobývala. V době vojenských manévrů roku 1786 se tu ubytoval císař Josef II. a na přelomu let 1803–1804 při stejné příležitosti i císař František I. V srpnu 1791 zde před svou korunovací na českého krále přespal císař Leopold II.; právě odtud vyšel 31. srpna 1791 i jeho velkolepý korunovační průvod, barvitě popsaný v Jiráskově „F. L. Věkovi“. Zámecké komnaty ale pamatují i morový špitál, narychlo zde zřízený za velké epidemie roku 1772, i vojenský lazaret v době prusko-rakouské války roku 1866.

V roce 1880 přestal být zámek letním sídlem pražských primátorů a o tři roky později do jeho zadní části umístila pražská obec vychovatelnu pro mravně narušenou mládež. Východní křídlo zámku přitom sloužilo k reprezentačním účelům libeňské obce a 12. září 1901 zde bylo slavnostně vyhlášeno připojení Libně ku Praze. Na počátku minulého století se libeňský zámek dočkal dalších stavebních úprav, které prováděl stavitel Bartoněk. Postupně se upravovala také zeleň před hlavním zámeckým průčelím, která dodnes odděluje zámek od rušné komunikace. Důstojné úpravy se dočkal i zámecký park. Zásluhu na tom měl zahradní architekt František Thomayer, který zřídil mimo jiné i park na Karlově náměstí. K jeho poctě byl v roce 1957 pojmenován tento bývalý zámecký park Thomayerovy sady. V pozdějších letech se v zámku usídlil magistrát, roku 1945 Obvodní národní výbor a roku 1990 Obvodní úřad Prahy 8, nyní Úřad Městské části Praha 8.

Libeňský zámek je pozoruhodnou památkou rokokového slohu. Zatímco jeho vnější architektura nedoznala od roku 1770 podstatných změn, z interiérů se zachovalo jen málo. Zvláštní pozornost si zaslouží především slavnostní sál v prvním patře východního křídla, který patří od začátku 60. let minulého století k nejvyhledávanějším svatebním síním v Praze. Interiér doplňují  pozdně empírová kachlová kamna, původní nábytek se nezachoval. Nespornou umělecko-historickou cenu má též vnitřek zámecké kaple. Veškerou malířskou výzdobu vytvořil přední český malíř 18. století Ignác Raab. Samotný oltář je dílem sochaře a řezbáře Richarda Jiřího Prachnera, otce projektanta přestavby zámku. Boční oltář a kazatelnu vytvořil staroměstský řezbář A. Krimm a truhlářský mistr Jakub Emplert.

Rokokové jsou i lavice, zpovědnice a křtitelnice, jen původní varhany byly roku 1884 vyměněny. Kaple, sloužící v 50.-80. letech minulého století jako depozitář pražského městského muzea, byla v 80. letech renovována a 29. června 1993 slavnostně požehnána a zpřístupněna veřejnosti.

Od začátku 90. let dvacátého století se v prostorách zámku pravidelně konají jarní a podzimní koncertní cykly a od roku 1995 také hudební festival Libeňské jaro mladých, probíhající souběžně s festivalem Pražské jaro. V posledních letech je libeňský zámek přístupný také díky reprezentativním výstavám, které v jeho prvním patře pořádá odbor kultury. Za zmínku stojí například výstavy „Atentát na Reinharda Heydricha“, „Od Vltavy k Piavě“ nebo „2. světová válka v ulicích Prahy 8“.

Obřadní síň
Slavnostní sál v prvním patře východního křídla, patří od začátku 60. let 20. století k nejvyhledávanějším svatebním síním v Praze. Rokokové malby na stěnách sálu, poškozené a přemalované při různých úpravách v 19. století, byly částečně restaurovány v letech 1909–10 malířem Jakubem Obrovským, jenž také vytvořil historizující nástropní fresku.